Děkuji všem za rady, návody. Trošku jsem své příspěvky promazal, protože jsem se nechal unést pocity z "nové" motorky a řešil jsem motorku, ne motorku se sajdou, jak zní téma.
Tedy sajdě k Venture: Ještě nikdy jsem nejel s tak vhodnou motorkou do sajdy jako je tohle. Jediná trošku lepší, bylo GS s naklápěním, tenkrát to vyráběla firma nějakých bratří ve Švýcarsku. Testoval jsem to cca 1.000 km a zanechalo to ve mne hluboký dojem, stejně jako cena, kterou za to chtěli
. Ale byl tam strašný pocit z toho, když došlo na dorazy, pak měla motorka obrovskou touhu se zase zvednout a to ve mne nechalo nepříjemné vzpomínky. Avšak obyčejná kochačka byla úžasná. Tahle souprava Venture a Velorex je kupodivu provozně subtilnější, zabírá stále stejně místa, je to přirozenější. Všechny soupravy, které jsem dosud řídil, měly brzděné kolo sajdy, byla to nutnost. Na Jawě 350/639 s Velorex 700 nebyl problém při brzdění bez brzdy sajdy se otočit o 180 stupňů, což sice vypadalo efektně, ale občas člověk potřebuje opravdu zastavit bez kravin. Na těch prozatím 250 km, které jsem se soupravou Venture Velorex najel, jsem neměl větší problém. Ano, překvapilo mne, že se sajda zvedá téměř ihned i když jsem měl 50kg manželku a 10 kg dcerku v loďce, ale retrospektivně musím uznat, že díky velkosti motorky člověk získá velmi brzy uspávací pocit bezpečí, který zmizí při už jen trošku prudším projíždění pravé zatáčky. Také levá zatáčka se jezdí jinak, u jiných strojů postačí se opřít o řidítka a přidat plyn, zadek začne prokluzovat a najednou je tu přetáčivá hračka. Venturka to neudělá, drží to jako přibitá, nebo možná ještě mám trochu strach... U Venturky brzda sajdy výrazně nechybí, i když jsem brzdil opravdu razantně, s těmi 60 kg v loďce, motorka udržela setrvačnost sajdy a vůbec neměla chuť uhnout předním kolem, nebo nechat podjet zadní,ta váha je tam prostě znát. Krizové situace bych se ovšem bál.
Stabilita obecně: Dosud nevím, kdo připevnění a seřízení dělal, ale musím přiznat, že je to opravdu dobře udělané. Obvykle je sbíhavost (tady spíše rozbíhavost) udělána pro rychlost běžnou tedy cca 60 - 80 km/hod, při vyšších či nižších rychlostech je potřeba tlačit řidítka dovnitř či ven. U této soupravy je to do cca 120km/hod téměř zanedbatelné, jezdit více je už stejně hloupost. Pustit řídítka úplně je možné okolo 50 do těch 85 km/hod a to je za mne taková normální kochací rychlost. Instalovaný tlumič řízení jsem si trochu přitvrdil, ale stejně je cítit při akceleraci snahu řidítek ke kmitání, je to však úplně jiný level, než u již zmiňované Jawky, tam pomáhal jedině ruský třecí tlumič, původem snad z Uralu či Dněpru. Jenže tady stačí jen trošku ubrat a srovná se to.
Na pozornost okolí jsem poměrně z těch různých motorek zvyklý, tady je však komunita přihlížejících a usmívajících se lidí okolo složena nejen ze starých nostalgických pardálů, jak bych očekával, ale jsou tu i maminky s dětmi a děti samotné. Jasně, že na tom má vliv to, že v sajdě sedí malá dvouletá rozesmátá blondýnka s přilbou hrající všemi barvami. Naopak všichni mí tři synové ( 8, 25 a 23 let) nejen, že nevyjádřili pochopení pro tátovu novou hračku, ale někteří se o ni vyjádřili velmi nediplomaticky. Ve skupině jsem dosud nejel, ale určitě budu mezi svými kamarády tím, kterého budou neustále vyhlížet ve zpětném zrcátku... Ale první pocity? Super. Oběma holkám se to líbí a mně také. Až dám do pořádku motorku, připojím zpátky sajdu a budu psát dál.