V dnešním pařáku jsme prostě museli vyvětrat Belindu.
Cíl byl jasnej, že pojedeme za Otou Pavlem. Vyšlo to náramně a po půl roce jsem si dal konečně točené pivo. Žádnou nealkoholickou "srágoru", ale skutečné pivo. Hned bych jich tam pustil pět, ale riskoval bych odtahovku.
Provoz byl hustější a křivoklátské lesy plné plechovek. V kraji úzkých silniček kolem Berounky musí být řidič ostražitej, takže pomalu.Asfalty ve Středočeském kraji stojí za prd a Evík si občas zakňučel bolestí kloubů na hrbolech.
Jinak pohoda.Čauky Mirlos
