Přátelé,
k tomuto článku či úvaze mě inspirovala moje nejmladší 14 letá dcera po návratu ze školy, když mě uviděla jak suším u krbu všechny hadry po neúspěšném pokusu dostavit se do Doubice a pronesla jednu zcela spontánní větu: "Doufám, že už chápeš proč nechci v téhle zemi žít!"
Něměla přitom na mysli žádnou politiku či jiné obvykle uváděné důvody, ale jen a pouze POČASÍ !
Nemusel jsem ani dlouze přemýšlet, abych ji dal bezvýhradně za pravdu. Počasí je pro lidi, kteří ať již pracuji nebo pouze provozují "koníčka" venku, ale i pro všechny ostatní jedním ze základních parametrů spokojeného života. Bydlíme v kraji kde se v zimě nedá dýchat, v létě je cca 20 hezkých dnů, které se navíc objeví zcela neplánovaně vetšinou v pracovním týdnu atd. Týdenní dovolená v zimě a 14 denní dovča v létě u moře to nemůže ani náhodou zachránit. A to ješte nevyjde každý rok.
Stačí si jenom vybavit kolik akcí a výletů nám počasí třeba jen za poslední rok zkazilo. Mě to vychází na větší polovinu.
Jezdil jsem často do Boloně a to v různých ročních obdobích. Už i tam, ač je to sever Itálie je život díky lepšímu počasí mnohem hodnotnější. Pěkné počasí je již od konce března, zimy mírné (neznají zimní gumy) a léta se stálým počasím, kdy si můžete akci naplánovat s velkou jistotou dopředu. Když chcete lyžovat do Alp je to kousek a v létě k moři taktéž. O tom co ušetí na topení a všech dalších zimních ptákovinách ani nemluvě.
Takže ještě pár zkažených akcí a balím kufry .
Jak to cítite vy?
EDA